Tohle je Pepa, je mu 52 let a již 35 let peče chleba. Pepa byl původně policajt, ale jeho vášní bylo pečení chleba. Každý večer po práci si nasadil zástěru a experimentoval s recepty. Jeho snem bylo jediné: vytvořit pekařství, před kterým se budou stát dlouhé fronty lidí.
Realita však byla jiná. Obchod otevřel, ale zákazníci nikde. Pepa se však nevzdal. Jednoho rána naložil čerstvě upečené chleby do kufru svého auta a rozjel se před fabriku. Nabídl dělníkům čerstvý chléb, a ti si ho oblíbili. A tak se Pepova pekárna pomalu rozjela.
Spali sotva čtyři hodiny denně. Podnikání rostlo dál, přibyli další zaměstnanci – Pepova manželka, jeho bratr, sestra, dokonce i děda pomáhal. Každý měl svou roli, ale Pepa musel všechno řídit. Byl pekařem, obchodníkem, účetním, řidičem, skladníkem i uklízečem.
Jak otevřel třetí obchod, chaos byl neúnosný. Denně zvonil telefon, zákazníci chtěli objednávky, zaměstnanci potřebovali podpisy a rozhodnutí, dodavatelé volali kvůli fakturám. Pepa byl nepostradatelný, vyčerpaný a už si ani nepamatoval, kdy naposledy chytil rybu na prut.
A tehdy přišel čas na změnu.
Pepa se rozhodl zavolat o pomoc. Na doporučení kamaráda si najal obchodního interim manažera. A právě ten přinesl do Pepova podniku klid.
Začal jednoduchými kroky:
- Nastavil obchodní strategii, aby se chleby neprodávaly jen v Pepových obchodech, ale i ve větších supermarketech.
- Zautomatizoval objednávky, aby každý chléb měl své místo a čas.
- Pomohl najít spolehlivého obchodního zástupce, který převzal jednání s novými zákazníky a partnery.
Po pár měsících byl Pepa jako vyměněný. Poprvé po deseti letech odjel na víkend na ryby. „Nevěřil bych, že se někdy budu cítit tak svobodně. Moje pekárny běží, aniž bych musel být všude. A co je nejlepší – konečně mám klid,“ říká dnes.
